Po nastěhování do nového bydlení je přirozené chtít co nejrychleji zaplnit prázdné místnosti a mít pocit, že je vše hotové. Tato touha po rychlém výsledku ale často vede k rozhodnutím, která se s odstupem času ukážou jako ne úplně šťastná.
Prostor nejdřív, nábytek až potom
Než se koupí větší kus nábytku, vyplatí se počkat pár týdnů a nechat prostor, aby se sám ukázal, jak vlastně funguje v běžném dni. Místo, které se zpočátku zdálo ideální pro určitý kus nábytku, může po čase vypadat úplně jinak.
Během tohoto čekání je užitečné všímat si, kudy se v bytě chodí nejčastěji, kde denní světlo dopadá nejvíc a která místa zůstávají spíš nevyužitá. Tyto drobné postřehy pak výrazně pomáhají při výběru nábytku, který bude v prostoru opravdu dobře fungovat.
Prázdný nebo částečně prázdný prostor po nastěhování nemusí působit jako problém, ale spíš jako dočasný stav, který dává čas na rozmyšlenou. Netrpělivost vede často k rychlým nákupům, které se pak těžko vrací nebo přizpůsobují, když se ukáže, že nesedí.
Menší a snadno přemístitelné kusy nábytku mohou v tomto přechodném období posloužit jako dočasné řešení, než padne konečné rozhodnutí o větších a dražších kusech, které by měly v bytě vydržet mnohem déle než jen pár měsíců.
Tento přístup také snižuje pravděpodobnost, že se koupí něco, co se nakonec do prostoru vůbec nehodí. Trpělivost se tady vyplácí mnohem víc než snaha mít všechno hotové hned první týden po nastěhování.
Díky troše trpělivosti nakonec vznikne domov, kde každý kus nábytku sedí na svém místě, protože byl vybrán na základě skutečné zkušenosti s prostorem, a ne jen z počáteční představy o tom, jak by měl byt vypadat.
Je také užitečné si během tohoto období dělat krátké poznámky nebo fotky prostoru v různých denních dobách, aby se pozdější rozhodování opíralo o konkrétní pozorování, a ne jen o mlhavý dojem z prvních uspěchaných dní po nastěhování.
